V týdnu od 26. března do 1. dubna 2006 se dvacetičlenná skupina studentů za doprovodu tří vyučujících zúčastnila výměnného pobytu v Itálii. I když výměnný pobyt studentů nebyl přímo součástí projektu Socrates, došlo k němu na základě kontaktů, které jsme získali právě díky tomuto projektu.
Poslední den našeho pobytu v Itálii jsme navštívili Florencii. Ohromila nás záplava kulturních památek a monumentalita některých z nich. Ve Florencii jsme si prohlédli a nafotili následující památky:
Katedrála
Věnovaná Santa Maria del Fiore (Svaté Marii Květné). V roce 1294 Umělecké sdružení pověřilo Arnolfa di Cambio realizovat novou katedrálu na místě kostela S. Reparata. Přestože stavba trvala několik desítek let, nebyl běžný provoz kostela narušen až do roku 1375. Stavba nové katedrály byla zahájena 8. září 1296 za vedení několika mistrů jako Giotto, Andrea Pisano, Francesco Talenti. Stavba kopule byla zahájena až v roce 1420, kdy Brunelleschi vyhrál konkurs ke stavbě této mohutné struktury. Vše dosáhlo výšky 107 metrů. Lanterna (lucerna) – práce započaty v r. 1445 a ukončeny pozlaceným kruhem v r. 1461. Průčelí je z XIX. století, v gotickém stylu.


Giottova zvonice
V letech 1334 až 1359 pracovali na zvonici katedrály mistři Giotto (autor návrhu), Andrea Pisano a Francesco Talenti. 84 metrů vysoká na čtvercovém základu (14 metrů měří jedna strana), je celá obložená kosodélníkovými a šestistrannými kachlemi (dílo od Andrea Pisano, Luca della Robbia, Alberto Arnoldi a příslušné školy) a s výklenky jak se soškami, tak i falešnými.

Dóm - průčelí
V roce 1587 bylo zbořeno nedokončené průčelí katedrály realizované Arnolfem di Cambio. Od té doby, téměř po dobu tří století, byly vyhlášeny různé konkursy, předloženy návrhy, až nakonec byl schválen, v roce 1871, projekt architekta Emilia de Fabris. Respektován historický vzhled katedrály a použito stejných drůhů a barev mramorů – bílý z Carrary, zelený z Prata a růžový z Maremy. Tři klenbové výseče s Storie di Maria, zleva Carita (Milosrdenství), Madonna coi patroni (Madona s ochránci města), Fede (Víra); štít nad středním vstupem přináší Madonna in gloria (Madonu ve slávě), Marie, nahoře pak několik poprsí umělců a tympanón s basreliéfem s Padre Eterno.

Křestní kaple
Posvátná stavba vznikla ve IV. – V. století v blízkosti severní brány románské Florencie, půdorys je osmihranný. Původní podobu kaple dostala již v XI. až XII. století. V roce 1128 je doplněna stanovou střechou a v roce 1150 osmihrannou sloupovou lucernou. Zvnějšku je obložena bílými a zelenými mramorovými deskami; každá strana osmistěnu je rozdělena lezénou do tří částí, propletena architrávy s arkádami a obloukovými okny. Významné jsou tři brány a uvnitř vzácné mozaiky. Tři bronzové brány Battistera S. Giovanni – jižní – dílo od Andrea Pisano s historickými výjevy Příběhy ze života Battisty a Alegorie ctností; severní – od Ghiberti – Dějiny Nového Zákona, Evangelisty a Doktorů církve; východní – (též zvaná Paradiso), mistrovské dílo Lorenzo Giberti, která je právem nejproslulejší. Je rozdělena do desíti obrazců, představujících biblické výjevy, historii Starého Zákona. Byla zhotovena tímto mistrem na žádost mecenášského cechu v roce 1425. Dokonalost provedení, mistrovské zásahy rydlem a výtečný architektonický návrh, si zaslouží Michelangelova pojmenování – Paradiso – Rajská. Postavy biblických osobností a portréty umělců té doby od Ghiberti, dodávají celému dílu proslulost a hodnotu.

Vládní náměstí
Jedno z nejkrásnějších náměstí v Itálii. Bylo otevřeno a posléze zvětšeno ve XIII. a XIV: století, díky zbourání domů rodiny Uberti, Foraboschi a dalších florentských rodin – ghibelinů. Na severní straně náměstí panuje velkolepý komplex Palazzo Vecchio (Starý palác). Na pravé straně od průčelí paláce je krásná Loggia dei Lanzi (podloubí). Stavba pozdněgotická, postavena Bencim di Cione a Simone di Talenti, oživená významnými sochami, mimo jiné Perseo (1554) dílo Celliniho a Ercole e Centauro od Giambologna. Nalevo od paláce se nachází sochařské dílo Fontana di Piazza nebo del Nettuno (Fontána náměstí či Neptunova), vytvořena od Bartolomeo Ammannati a jeho pomocníky (1563-75). Velký bílý kolos uprostřed fontány , představující mořského boha na kočáře , taženého mořskými koňmi, přejmenovali florenťané na „Biancone”. Obdiv vzbuzují především nádherné figury na obvodu kašny. Vedle je jezdecká socha Cosima I. Medici (1594) od Giambologna.
Perseo
Proslulé a krásné dílo z bronzu od Benvenuto Cellini (1500-1571), podepsáno umělcem na řemeni na rameni po jeho ukončení v roce 1544. Zachránce Andromedy je zachycen v momentě po boji a usmrcení medusy – výraz v obličeji i celá postava vyjadřuje vysílení po boji (hrdina zašlapuje obludu nohou). Dle tradice, pod složitými ornamenty okřídlené přilby Persea, lze rozeznat věrnou podobu umělce. Vytříbenost provedení a dekorativní zpracování podstavce dosvědčuje o pečlivé a přesné práci mistra zlatníka Celliniho, je to basreliéf (kopie originálu je v paláci Bargello), Perseus jež zachraňuje Andromedu.
Cosimo I. dei Medici Granduca di Toscana
Jezdecká socha na náměstí znázorňuje Cosimo I. Medici (1594), dílo od Giambologna. Důstojnost díla zdůrazňuje hrdost florentského panovníka a statnost koně. Socha je poblíž Palazzo Vecchio, budova, v níž se usídlil Cosimo I., osmnáctiletý v roce 1537, po zavraždění Alessandra Lorenziem Medici.

Palazzo Vecchio
Stavba byla zahájena v roce 1294, původně jako sídlo pro Priory. Navržen Arnolfem di Cambio, jako velký hranatý blok, rovnoběžnostěn, uzavřený nahoře cimbuřím. V roce 1310 byla dostavěna velká štíhlá věž (torre) vysoká 94 metrů.Na fasádě , pod oblouky ochozu jsou fresky s devíti městskými erby či znaky. Mechanismus hodin pochází z roku 1667. Na bocích vstupních dveří jsou dvě mramorové postavy držící řetězy a nad nimi je nápis z roku 1551, provedený na příkaz Cosima I.
Facciata – průčelí
Před čelní stranou paláce je sochařské dílo od Michelangela – David. Od roku 1873 je originál nahrazen kopií. Na fasádě, nad portálem je medailon s monogramem Krista lemovaný lvy v modrém poli a převýšen tympánovým rámem. Nápis „Rex regum et Dominus dominantium” je z doby Cosima I.
Ponte Vecchio (Starý most)
Postaven v místě, kde v dávných dobách byly již postaveny tři mosty. V době románské, další v roce 1117, zničen povodněmi v roce 1333. Most, který obdivujeme dnes, dílem Neridi Fioravante (1345), pevná a elegantní stavba se třemi oblouky. Po obou stranách mostu jsou krámky, které byly během století přestavěny i pozměněny a tím dostal most současný pitoreskní ráz. Zhruba uprostřed mostu se otvírá malé prostranství, které poskytuje pohled na řeku Arno a další mosty.

Il Piazzale Michelangelo
Na jižním úbočí města se rozkládá Piazzale Michelangelo (Michelangelovo náměstí). Průjezdem 6 km alejí Viale dei Colli se otevře nádherný panoramatický pohled na město. Náměstí navrhl architekt Giuseppe Poggi v roce 1868. Velmi navštěvovaná je velká terasa, ozdobená bronzovými sochami – kopie del Michelangela, David a čtyři alegorické sochy, které zdobí medicejské hrobky v Sacrestia Nuova v kostele S. Lorenzo.

Soňa Kolaříková ml., sexta