» zpět na seznam měsíců

V sobotu 6. března jsme se vypravili na další výlet. Tentokrát jsme zvolili předjarní procházku údolím Ohře. Naším cílem bylo jednak pozorování probouzející se přírody a dále hledání našich "kořenů", kterým se zabýváme v rámci mezinárodního projektu Socrates.
Ráno jsme vyjeli vlakem z Klášterce nad Ohří směrem na Karlovy Vary, tentokrát v sestavě 5 dospělých, 8 studentů a 1 dítě. Původně jsme měli v plánu vystoupit ve Stráži nad Ohří a poté se údolím Ohře vracet zpět do Klášterce. Vzhledem k mrazivému počasí jsme trasu o několik kilometrů zkrátili a vystoupili jsme už v Boči. V Boči jsme přešli "houpací" most přes Ohři a po červené značce jsme se vydali směrem na Perštejn.

A našli jsme první "kořeny". Zastavili jsme se u budovy, která měla novou střechu a nově vybudované patro na původním přízemí. Šlo pravděpodobně o budovu fary, neboť o tom svědčí vhled budovy a některé prvky. Na serveru www.lidova-architektura.cz (pod odkazem základní přehled druhů staveb, sakrální stavby, farní úřady) jsme se dozvěděli, že: ...patrové budovy farních úřadů se nacházejí v logické provozní návaznosti na objekt kostela a jsou zastřešeny mansardovou nebo polomansardovou střechou, případně střechou valbovou (oproti střechám sedlovým u tradičních obytných objektů). Tomu, že šlo pravděpodobně o faru nasvědčuje to, že budova stojí nedaleko kostela a navazuje na hřbitov. Střechu má sice nově vybudovanou, ale je zachován její mansardový tvar. Pro farní budovy je typická také kamenná zárubeň v přízemí a nadedveřní okénko, nad kterým býval erbovní znak. Prohlédli jsme si ještě kostel a také nás zaujalo několik starodávných náhrobků.

Dále jsme poněkud vzdálili od řeky Ohře a pokračovali po červené značce přes les směrem na Perštejn.
Na další "kořeny" v podobě lidové architektury jsme narazili v malé osadě Smilov. Zastavili jsme se jednak u malého kostelíka a pak u polorozbořené chalupy, na které byly patrné prvky typické pro lidovou architekturu severozápadního pohraničí. Na stejném webu jsme se dozvěděli, že.. nejvýraznějším stavebním prvkem tohoto kraje je hrázděná konstrukce staveb. Hrázdění se tu uplatňuje nejen jako konstrukce, ale i jako výtvarný prvek, hlavně ve štítech a také v patrech obytných budov. Vzhledem k nedostatku stavebního dřeva, který zde byl výrazně pociťován již ve středověku, pronikala na zdejší venkov i zděná stavba. V oblasti Krušných hor a Podkrušnohoří převládl během doby také patrový dům v různých materiálových modifikacích, narozdíl od lidových staveb z oblastí s dostatkem dřeva, kde převažují stavby roubené.

Po červené značce jsme sešli opět do údolí Ohře. V Lužném jsme se zahřáli horkým čajem a o svačiny jsme se rozdělili s hladovými divokými kachnami, které za kousky pečiva vylezly až na led, na kterém jim legračně klouzaly oranžové nohy. Pokračovali jsme podél Ohře a cestou jsme se rozhlíželi po dalších "kořenech". Dívali jsme se, zda neobjevíme víly, hejkala, vodníka, skřítky a podobné postavičky z našich pohádek a pověstí, ale nenašli jsme je ani v lese, ani ve skalách, ani pod kořeny stromů. Pouze u řeky jsme objevili nekolik velkých kamenů, na kterých určitě sedával vodník. Zato jsme viděli srnku, sněženky, kočičky a žluté kvítky pryskyřníku.

Naší poslední zastávkou byl lázeňský areál klášterecká kyselka. Prohlédli jsme si dalších hrázděné stavby a u vchodu do restaurace se nedala přehlídnout upoutávka na náš další "kořen" - Pilsner Urquell. Po horkém čaji, grogu, kanadském jablíčku nebo polévce jsme se rozešli do svých domovů.

Soňa Kolaříková