Příběhy bezpráví

V rámci společenskovědních seminářů proběhl na naší škole již 18. ročník projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách. V letošním školním roce projekt žáky seznamuje s tím, jak nesvoboda v období normalizace prostupovala i do té nejběžnější reality a komunistický režim trvale ovlivňoval každodenní život lidí.

Mottem letošního ročníku je „Normalizovaná každodennost“. „Mluvíme-li o tzv. normalizaci, je nutné připomenout především trvalou přítomnost ruských okupačních vojsk a nepřetržitou kolaboraci samozvaných představitelů státu s okupační mocností. Dále je třeba zmínit existenci mnoha represivních orgánů a nástrojů, všudypřítomnou cenzuru a lživou propagandu, a také skutečnost, že západní hranice Československa byly po celou dobu obehnány ostnatými dráty. A v neposlední řadě také degradaci občanství: lidé se směli utéct do soukromí a žít v iluzi sociálních jistot a ekonomické stability, ale jen v případě, že zcela rezignovali na veřejný život a svobodnou občanskou a politickou angažovanost,“ říká ředitel vzdělávacího programu JSNS ze společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.

Studenti 3. a 4. ročníků v rámci společenskovědních seminářů zhlédli snímek Pavla Křemena „Nikomu jsem neublížil“.

Jeho hlavním tématem je hledání motivů, které za minulého režimu vedly lidi ke spolupráci se Státní bezpečností. V dokumentu otevřeně vypovídají jak bývalí spolupracovníci StB, tak samotní důstojníci komunistické tajné policie.

V rámci doprovodných aktivit se žáci zamýšleli nad tím, jakými způsoby komunismus korumpoval lidské charaktery a jaké důvody nejčastěji člověka ke spolupráci s StB přivedly.