|
|
|
Vodník je postava s dlouholetou tradicí a vyskytuje se ve velkém množství českých, moravských i slezských pohádek. V Čechách existují jak dobří, tak špatní vodníci. Každý vodník žije ve svém vlastním rybníce,jezeře, potoce, nebo řece. Pokud žijí ve stojatých vodách patří celá plocha pod jejich správu. Pokud ale obývají tekoucí vody mají jednotlivé úseky řek rozděleny. Většinou obhospodařují pásmo několika desítek kilometrů.
Vodníka poznáte podle charakteristické zelené pleti, blány mezi prsty, které jsou zakončeny "bambulkou" a podle typického oblečení. Tím je zelený frak s dlouhými šosy, ze kterých na suchu kape voda. Další součástí jsou kalhoty v téže barvě a klobouku s barevnými pentličkami. Podle toho o jakého hastrmana se jedná jsou buď perfektně upraveni a nebo mají oblečení roztrhané a špinavé. Každý vodník si večer při měsíčku sedne nad vrbu ( v pohádkách je u rybníka vždy vrba) a vytáhne housličky a začne hrát. Nebo si spravuje roztrhané červené boty. U toho si prozpěvuje: "Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť." Vodníci také mohou chodit po vodní hladině a kdykoliv vylezou z vody jsou mají suché oblečení, jen z jejich šosu kape voda.
Hlavním úkolem vodníků je starat se o vodu, protože sídlí jen ve stojatých vodách, a tu je nutno ji čistit. Také se musí starat o živočichy a okolí rybníka. Nejčastějšími přáteli vodníků jsou kapři. Ty mají přednost před ostatními rybami, také dostávají zvláštní úkoly např. dopravovat zprávy do moře apod. Dalšími významnými rybami jsou velcí sumci. Za problémové ryby se považuje aktivní, neposedná štika, která svým neposedným dlouhým nosem "upiluje" každou rybářskou síť. Vodníci si cvičí svůj žabí sbor, se kterým se potom chlubí.
Zlí vodníci lákají lidi a hlavně mladé dívky, či neposedné děti k vodě. Když jdou kolem nebo perou prádlo, potom je stáhnou pod vodu a udusí je. Jejich duše si schovají do hrnečku. V tomto sběratelském koníčku se předhánějí jak můžou. Zlí vodníci jsou velice pomstychtiví a smrtí oplácejí každému, kdo jim není po chuti. Podkud jsou vedle sebe dva rybníky a v jednom je hodný vodník a v druhém zlý často se stává, že zlý dělá svému sousedovy problému. Vypouští mu vodu, zlobí ryby,nebo kalí vodu.
Hodní vodníci se snaží pomáhat hodným lidem, kteří bydlí poblíž jejich působiště. A těmi jsou většinou rybáři, nebo mlynáři (pokud je voda blízko mlýna) S těmi se čas od času nepohodnou, kvůli rybám. Hodní vodníci jsou po většinu času zamilovaní do mladých dívek. Na rozdíl od svých zlých kolegu je nestahují pod vodu, ale platonicky je opěvují. Bohužel jejich láska i když nedospěje ke šťastnému konci. Hodní hastrmani, také často chodí mezi prostý lid. Stejně jako Miřetický vodník. Ten na svou dobrotu doplatil. Musel totiž přinášet oběti vodě, ale protože se spřátelil s lidmi- nechtěl je topit a tak musel jít jinam a jeho nástupce utopil mnoho nepozorných plavců mezi útesy, které stojí při Ohři.
Škoda je, že se v českých pohádkách je málo vodnic. U Rašelinového rybníka, blízko hory Sv. Šebestiána se stala příhoda, že si vodník přijel pro svou manželku, kterou mu uloupil cizí, zlý vodník. Muži, který vodníkovi pomohl se bohatě ovděčil.Legenda vypráví: "vodníkova manželka byla velmi věrná, jak už ostatně vodnice bývají - pokud mají nějakého muže".
Jako nadpřirozené bytosti vodníci umí čarovat. A to nejen s vodou: umí vytvořit divokou vodu, vodní vír nebo česat vlnky. Ale také umí cestovat všude kde je voda třeba vodovodním kohoutkem. Vodník Kebule (zlý) měl pro své cestování hrnec se kterým se mohl pohybovat na souši. Velkou výhodou vodníků jsou kouzelné šupinky, ty buď umožňují lidem chodit po hladině, nebo je ochraňují.
Mezi nejznámější vodníky v Čechách patří Česílko, Čepeček, zlý vodník Kebule. Ale ve většině pohádek nemají vodníci jméno, jsou označováni prostě jako vodník. Aby se lépe rozlišili říká se jim jmémen oblasti, nebo vody, kde žíjí.
Z naší oblasti jsou to:
Ale nejvíce vodníků bylo vždycky v jižních Čechách. Tam je totiž rybník vedle rybníka.
Jednou z pověstí našeho regionu je pověst o vodníkovi z Ohře:
Podle jedné pověsti, se prý v Ohři (řeka protékající naším městem) utopila dívka z nešťastné lásky. Vodník jí ušetřil a ponechal jí ve svém vodním království jako hospodyni. Dívka mohla pod hladinou cokoliv, jen jednu věc ne: otvírat pokličky hrnečků. Z těch se ozíval nářek. Jednoho dne, když vodník nebyl doma jednu otevřela a osvobodila tím duši utonulého, ten jí z poděkoval za osvobození jeho duše. Dívka pochopila, že vodník vězní ubohé duše a pustila i ostatní. Pak rychle poklidila dno, smetí nahrnula do zástěrky a utekla zpět mezi lidi. Za svou odvahu byla odměněna- smetí se proměnilo ve zlato.
Dita Jandová, III.G