|
|
|
Tajné chodby bychom našli v podzemí téměř každého hradu nebo tvrze. Sestávaly z drobných světniček a sklípků spojovaných nízkými chodbami. Sloužily jako útočiště ve válkách, únikové a přístupové ( zásobovací ) cesty, jako skrýše majetku a také jako žaláře. Jako bludiště se prostírají pod některými starými městy. Většinou bývají zasypané a zazděné. Jejich délka je proměnlivá od několika málo metrů až do kilometrových vzdáleností ( podobně už existují většinou jen v pověstech ). Často ústily v blízkém lese, bývají především sídlem strašidelných bytostí a místy skrytých pokladů.
Specifickými podzemními chodbami byly jihomoravské lochy. Bývaly budovány už od středověku proti neustálým a nenadálým vpádům uherských a asijských plenitelů. Později byly zdokonaleny a pronásledovanými novokřtěnci - habány, a od nich pravděpodobně pochází i jejich pojmenování.
Procházejí pod selskými domy anebo v jejich blízkosti. Často spojují sklepy s opevněným kostelem nebo tvrzí. Vedou také pod silnicí k potoku;z radničního sklepa objevili loch vedoucí pod náměstím směrem k faře. V Nenkovicích jde loch pod návsí, protíná studni a ztrácí se ve sklepě souseda.
Vchody mívaly úzké, často se sklepa , a maskované obvykle vinným sudem. Někdy ústí do studny. Bývají maximálně 20 až 30 metrů dlouhé, podle místních pověstí jsou však některé z nich i několikakilometrové. Bylo v nich nalezeno jen málo věcí, jež by pomohly určit jejich stáří. Občas se přišlo i na sedící lidské kostry.
Jeskyně bývaly u nás nepříliš obydlené fantastickými bytosti, na rozdíl od německé mytologie. Patří k nim např. Dračí díra u Bělovse a Čertovy díry na Želivce u Kožlí a u Březové nad Svitavou.
V Doupovských horách jsou jeskyňky trpaslíků, patřící do původně německé jazykové oblasti, a splývají zde s vírou v úslužného mužíčka Heinzelmännchen.
Specifika krasových jeskyň, kde už sama příroda napomáhá rozletu obrazotvornosti, je v bájných bytostech zvaných jeskyňky, jak se o nich vypráví v oblasti Moravského krasu.