Gymnázium a střední odborná škola Klášterec nad Ohří
 

Spejbl a Hurvínek

Trochu historie

Divadlo Spejbla a Hurvínka založil jako první profesionální loutkovou scénu nového typu prof. Josef Skupa (1892-1957) v Plzni roku 1930. Jeho protagonisté - Spejbl a Hurvínek - už předtím úspěšně působili na amatérské loutkové scéně v Plzni v oblíbených kabaretních pořadech. Divadlo hrálo jako zájezdová scéna se sídlem v Plzni do roku 1943.

V lednu 1944 byl prof. Skupa zatčen gestapem, odsouzen za protifašistický odboj a divadlo bylo nacistickými úřady zavřeno. V únoru 1945 se Skupovi podařilo uprchnout z hořícího vězení v Drážďanech a po skončení války, v říjnu 1945, otevřel stálou scénu Divadla S+H v Praze, kde sídlí dodnes. V roce 1951 přešlo divadlo pod správu odboru kultury Národního výboru hlavního města Prahy.

Po Skupově smrti převzal role obou protagonistů, Spejbla a Hurvínka, jeho žák Miloš Kirschner (1927 - 1996), který již za života Skupy s ním obě titulní postavy alternoval. Prof. Skupa pak na sklonku svého života jmenoval veřejnou listinou Miloše Kirschnera svým nástupcem a pokračovatelem. I po smrti Josefa Skupy divadlo dále úspěšně pokračovalo ve svém uměleckém úsilí o jevištní zobrazení groteskně humorného a satiricky viděného světa s jeho složitou společenskou problematikou. Divadlo S+H uvedlo od svého založení přes dvě stě padesát premiér, vesměs původních komedií pro děti i pro dospělé a pořadů komponovaných z vizuálních a hudebních čísel, právě tak jako z před scénových dialogů S+H.

Dřevění protagonisté

Hlavními postavami všech inscenací jsou Spejbl a Hurvínek - otec a syn, reprezentující rozporný názor dvou generací na svět. Spejbl vstoupil na scénu poprvé v roce 1920, Hurvínek 1926. Vystupují jako hlavní aktéři civilních i fantastických příběhů. Jejich už tradičním protihráčem je podobný ženský pár, Hurvínkova nerozlučná kamarádka Mánička (1930) a její pedagogicky zaměřená "bábinka" paní Kateřina Hovorková (1971). Tuto základní čtveřici protagonistů, doplňuje Spejblovic pes Žeryk (1930).

Spejbl

Vyřezal ho plzeňský řezbář Karel Nosek podle náčrtku prof. Josefa Skupy, který ho později a také i Hurvínka namluvil, v letech 1919/1920. Datum prvního Spejblova vystoupení na scéně není přesně známo, došlo k němu někdy na podzim roku 1920 na scéně "Loutkového divadla feriálních osad" v Řemeslnické besedě v Plzni, kde Spejbl vystoupil jako partner oblíbeného plzeňského Kašpárka v přídavku dětského představení, coby cvičenec na hrazdě.

Hurvínek

Toho vyřezal jako osobitou variantu Spejbla ( obohacenou např. o pohyblivé oči) synovec Karla Noska, tehdy ještě modelář Škodových závodů v Plzni Gustav Nosek. Poprvé Hurvínek vystoupil se Spejblem v zábavném přídavku večerního představení komedie Rudolfa Nešvery "Počestný dům" na scéně LDFO v Řemeslnické besedě 2. května 1926. Od roku 1964 se používá loutek v úpravě člena souboru Radko Hakena, která přinesla nenásilné zušlechtění původních groteskních typů.

Mánička

Podle návrhu prof. Skupy a za výtvarného přispění Jiřího Trnky ji vyřezal Gustav Nosek. Poprvé účinkovala 19. dubna 1930 při premiéře "Hurvínkovy jarní revue" (od 23.dubna téhož roku hrané pod definitivním názvem "Revue z donucení"). První interpretkou Máničky byla Anna Kreuzmannová, od roku 1945 Božena Weleková, roku 1967 převzala tuto roli Helena Štáchová. Po vyzkoušení několika nových výtvarných variant se ustálilo používání loutky podle návrhu Zdeňka Juřeny.

Paní Kateřina Hovorková

Vyřezal ji podle návrhu Zdeňka Juřeny v roce 1971 Ivan Moravec. Definitivní podobu dostala až po svém prvním vstupu na scénu, po premiéře hry Past na Hurvínka (12.září 1971 v Pardubicích). Vznikla z iniciativy Miloše Kirschnera jako ženský protějšek Spejbla a spolu s Máničkou tvoří herecký protiklad S+H. Obě ženské role interpretuje nyní Helena Štáchová. Zatímco v roli Máničky je v pořadí třetí hereckou představitelkou, paní Kateřina je od počátku její postavou.

Žeryk

Vytvořil ho rovněž Gustav Nosek. Poprvé se představil, stejně jako Mánička, při premiéře "Hurvínkovy jarní revue" (Revue z donucení) 19.dubna 1930. Až do roku 1938 obstarával Gustav Nosek jako člen Skupova profesionálního souboru Žerykovu interpretaci. Tu pak po něm převzal František Flajšhanz a po jeho odchodu z divadla Miroslav Černý. V současné době má Žerykův projev na starosti Miroslav Polák.


Martina Podběhlá, kvarta