|
|
|
O původu čertů si lidé v Čechách a ve Slezsku vyprávěli, že jsou to pyšní andělé svržení do pekla. Nedopadli však všichni hned do pekla, nýbrž někteří na skály, jiní zase na vodu. A tak vznikli zlí duchové lesní a skalní a také vodníci.
Čert mívá v našich pověstech lidskou podobu. Jeho znakem bývá kulhavá noha nebo přímo koňské kopyto, na ruce drápy a ve vlasech růžky. Bývá oblečen v černém a někdy vystupuje jako myslivec oblečený v zeleném. Dovede se proměňovat a často vystupuje ve zvířecí podobě. Jeho zjev bývá především spojován s kozlem, ale v pověstech vystupuje i jako černý pes s ohnivýma očima. Zjevuje se i v podobách jiných černých zvířat: havrana, kocoura či ve zjevech různých neskutečných monster.
Podle legend žijí čerti v pekle, nalézajícím se kdesi v podzemí. Tato pekla se snažili budovat i různě po světě, aby měli blíže k duším sváděných lidí. V Čechách i na Moravě se mnohým otvorům připisuje pochybná vlastnost být dírami do pekla. Rozervané strouhy bývají připisovány buď ďáblovy samotnému, nebo nešťastníkům zapřažených do pluhu, které čert pohání.
Čert s lidmi uzavírá smlouvy stvrzené krví, výměnou za duši přinášel obvykle bohatství, poklady, moc, ovšem jen na omezenou dobu. Někdy bylo možné se čerta zbavit vyhranou sázkou. Mimo to se jak známo čert bál svěcené vody a kříže. Čert se většinou sází, že za noc postaví most, vystaví věž do nebe, anebo vykope či zasype studnu.
Konečně ďábel předsedal setkáním čarodějnic v podobě obrovského černého kozla a byl vzýván a ctěn svobodomyslnými lidmi. Ďábel mohl na lidi přímo působit pokušením a posedlostí. Z posedlého byl zlý duch vyháněn pomocí modliteb, svěcené vody a jiných magických prostředků.
Hana Platilová, kvarta