|
|
|
Jedná se o slavné zjevení rožumberského domu, ovšem její zjevení se podle pověstí objevuje i na sídlech jiných rodů, které neměly s Rožmberky nic spolecného. Někdy se objevuje i ve studánkách, městech a v kaplích.
Přízrak Bílé paní je patrně pozůstatek z pohanských dob, kdy byl bílý oděv znamením snutku. Později se slučuje se zjevním černé paní, což souvisí s pronikáním křesťanství. Zjevovala se většinou v noci, v dlouhém, až k zemi visícím, rouchu. Pokud se měl někdo z Rožumberků ženit, anebo se čekala jiná radostná událost, zjevovala se v bílých rukavičkách, plná spěchu, s klíči u pasu. Naopak, měl-li někdo zemřít, mívala černé rukavičky.
Její původ není dostatečně jasný. Podle jedněch to byla perchta z Rožmberka narozená mezi lety 1420 - 1430. Byla dcerou Oldřicha II. z Rožmberka a paní Kateřiny z Vartenberku. Roku 1449 se provdala za urozeného pána ze Štýrska Jana z Lichtenštejna (podle jiných pramenů za pana Jindřicha z Hradce). V manželství mnoho zkusila a žila střídave ve Vídni a na Krumlově u své dcery. Po manželově smrti se vrátila ke svému bratrovi Jindřichovi IV. z Hradce a zůstala u něho. Po bratrově smrti připadlo panství Menhartovi z Hradce, který ji v závěti ustanovil poručnicí svých dětí. (Podle jiných pramenů se jmenovala Markéta a byla dcerou purkrabího na Maidburce. Za svého života prý byla nucena žít 20 let v Mikulově).
V Hradci dala stavět celou jednu stranu zámku, za což lidu zdarma, vždy na podzim, podávala sladkou kaši. Tento zvyk se zde udržel a vždy, když byl porušen, zjevil se rozhněvaný přízrak Bílé paní. Totéž se dělo v Telči až do třicetileté války, kdy se zde vypráví o švédském důstojníkovi, jenž tento zvyk zakázal a byl za to Bílou paní pronásledován. Podávání kaše se zde udrželo až do roku 1793.
Objevuje se i v Erasmově díle Des Prodiges (O divech), kde autor cituje paměti říšského kanceláře Viléma Slavaty. Podle něho nemohla být vykoupena z očistce dříve, dokud nebude stát jindřichohradecký zámek.
Když měl dne 4. ledna 1604 Adam z Hradce zemřít a nikdo nešel pro kněze, zaklepala bílá paní sama na dveře tehdejšího zpovědníka, pátera rektora Mikuláše Piktora, a nabádala ho, aby si pospíšil, jelikož hrabě bude žít už jen hodinu - což se také stalo.
Za poručnictví Kateřiny a Anny, kněžen z Műnsterberku, poručnic Petra a Viléma Voka, synů nejvyššího purkrabího Jindřicha z Hradce, se Bílá paní zjevovala nejčastěji. Když kojná a chůva spaly, brala malého Petra Voka do náručí a tišila ho. Jednou přišla do domu nová chůva a osopila se na ni. Od té doby se již Bílá paní neukázala. Tam, kde se ve zdi ztratila, bylo později při kopání nalezen prý poklad.
Rožmberský rod byl spřízněn s valdštějnskými domy v Brunšviku, Brandenburku, Badenu a Pernštejnu. Tam všude se zjevovala Bílá paní jako památka rodu. Podoba této Bílé paní, Perchty z Rožmberka, je uchována na obrazech na zámcích v Telči, Valiči a Rožmberku, v Jindrichově Hradci se ukazuje pokoj, kde zemřela.
Podobně se zjevovala i Bílá paní žerotínská, především na zámcích ve Velkých Losinách a Bludově. Podle ní údajně koncipoval F. Grillparzer své drama Di Ahnfrau (Pramáti). Jeho předobraz vinou změny názvů bývá též zaměňován s Bílou paní landštejnskou, zjevující se na hradě Borotíně v jižních Čechách.
Známý přízrak Bílé paní se zjevoval také na Karlštejně (byl zde ztotožňován s prvou ženou Karla IV., Blankou z Valois), a jinde ve 120 jiných městech.
Dagmar Radová, sexta